Čínský útok na KLDR?

12. prosince 2013 v 23:59 | Tomáš Bílek
Když jsem sledoval během letošní okurkové sezóny zpackanou taktiku Obamovy administrativy, co se Sýrie týče, vytanula mi mimoděk na mysl zdánlivě nesouvisející spásonosná myšlenka: jak přesvědčit ČLR, aby se pochlapila, a provedla útok na KLDR právě ona?

Odložme proto na chvíli zdánlivě pragmatickou nesmyslnost této eventuality (alespoň pro prezidenta Si Ťin-pchinga), a považme, byť teoreticky, co by podobný scénář znamenal. Předně, na KLDR si Západ netroufá: z důvodů, o kterých se mnohokrát psalo, a které asi nemá smysl právě tady a teď opakovat. A tak nám nezbývá, než si u kávy dnes a denně číst o koncentračních táborech, o vraždách Kimových ex-milenek, o hladomorech, o únosech umělců a vědců ze zahraničí, a dalších obskurnostech, které si stěží dokážeme vůbec představit. My, kteří věříme ideálům nebeským, můžeme se alespoň modlit či postit. Ti odvážnější a povolanější z nás snílků křesťanských, podnikají podzemní misijní výpravy, nad jejichž dopady zůstává rozum stát. Jak v dobrém slova smyslu, jak ukazuje třeba tento příběh, tak ve zlém, jak se praví kupříkladu zde.

Leč, přenesme se z rovin zápasů jednotlivců k zápasům internacionálních bratrských pomocí. Hranice, kdy se vojenský útok stává svévolnou invazí, a kdy spravedlivou válkou, nemusí být vždy tak jasná, jako tomu bylo v šedesátém osmém v ČSSR. Pomlčme proto o oněch bloudech, kteří ještě dnes vyučují na ruských vojenských školách o této československo-sovětské anabázi jako o vzorové solidární akci. Mluvme spíše o oněch sólo akcích typu vietnamské invaze do Kambodži roku 1979. A snad (jemnocitný západní čtenář promine), alespoň o některých z moskevských operací vůči Dudajevovu Čečensku v letech devadesátých.

Jak se tedy věci mají? Položím otázku vpravdě banální: je legitimní, když vtrhne komando do banky, kde únosce drží civilisty jako rukojmí? Byť je riziko krveprolití velké, a byť je před volbami, a vládní strana se potřebuje blýsknout pompézní a spanilou akcičkou, skoro jako na konspirační objednávku? A ptejme se dále: Byl náš národ vděčen generalissimu Stalinovi, že k 8. květnu roku 1945 dokončil v Praze svou znamenitou imperialistickou misi? Pročež vytlačil z Linie velikého bratrství Američany, a pročež si zajistil příslušnou voličskou základnu pro nadcházejícího vítěze voleb? Byli roku 1979 přeživší genocidy vděční Vietnamské lidové armádě, která vzala Polpotův státní koncentrák útokem? Navzdory dojemné konsenzuální zuřivosti Thajců, Číňanů a Američanů?

Kéž by Rusko či Čína odhodily své sobecké, ustrašené a krátkozraké pseudozájmy, a vzaly Kimův režim útokem. Třeba i Američanům navzdory. Třeba i kvůli posílení svého, beztak umírněného a jen málo pragmatického mocenského postavení.

Nic proti slovutné Radě bezpečnosti, ale někdy je prostě potřeba jednat ad hoc. Ať již z ušlechtilých motivů neokonzervativních, či z čiré nutnosti. Udělejte to. Zničte ten režim. Nikdy jiný to za vás neudělá.
 

Kódované Bible na severokorejských propagandistických nosičích

16. listopadu 2013 v 16:54 | -ihlav-
Z vyprávění účastnice shromáždění s bratrem Yunem v Bohumíně, které se konalo před čtyřmi lety: "V Severní Koreji je trest smrti za vlastnictví Bible. Yun popisoval příběh ženy, která si kdesi četla Nový zákon v červeném obalu s názvem "Slova velkého vůdce." Během čtení jí začaly téct slzy, což viděl jistý udavač, a došlo mu, že asi nečte to, co na první pohled obal knihy hlásá. Příběhů, kdy byli lidé za podobných okolností uvězněni a zabiti, bylo více. Zahraniční misionáři už proto nechtěli dodávat do KLDR (de facto) popravčí nástroje. Tak ve švýcarské humanitární organizaci Nehemia vymysleli Bible na MP3, ke kterým je nutné heslo, jinak hrají pouze oslavné písně na Velkého vůdce. Dále má švýcarská Nehemie továrny na zpracovávání sojového mléka a pečení malých bochníčků chleba. Nevím už kolik tisíc dětí díky tomu dostává denně bochníček a mléko. Většina místních zaměstnaců už se stala křesťany."

Justiční vražda Troye Davise a iluze o svobodném světě

27. září 2011 v 23:37 | Tomáš Bílek

Předem bych chtěl čtenáře ujistit, že je mi cizí soudobá módní protiamerická vlna. Naopak: považuji za cenné (a velmi nesamozřejmé), co USA v novodobé historii vybudovaly: stabilní ústavní demokracii, oddělenost soudní a státní moci, ba i neokonzervativní angažmá v (alespoň některých) válečných konfliktech. Pokud mě tedy nyní v otázce causy Troye Davise okolnosti přivedly na stejnou stranu barikády s levicovými, pro-palestinskými, neo-marxistickými a porůznu alternativními aktéry, pak s nimi tvořím pouze koalici ad hock. Nic víc, nic míň. Dokonce i přesto, že se osobně angažuji v Amnesty International, která si rovněž nepěstuje obzvášť konzistentní pro-americké (či pro-izraelské) image.

Justiční vražda Troye Davise mě zlomila. Jsem pobouřen v míře, v jaké už jsem dlouho nebyl a celý případ mě naplňuje pocity beznaděje a zoufalství. Uvědomuji si totiž, že je to nevyhnutelný důsledek lidské svobody. Není to tedy výzva k nastolení nějakých jiných, lepších pořádků v Americe.

Jeden z mých kolegů z Amnesty International napsal na facebooku tento troufalý výrok: "Amerika pro mne není nadále země, kde je myšlenka respektu k lidským právům brána vážně, jelikož je pod vedením zločinců." Oponoval jsem mu. Mám totiž poměrně vysokou míru důvěry v otevřenou, transparentní, svobodnou a vyzrálou demokracii, která v této zemi panuje. Jistě: žádné svobodné sociální uskupení není imunní vůči zákulisním dohodám, konspiracím, manipulacím, zpravodajským hrám. Pročež nepopírám, že obé se skloubí napříč i novodobou americkou historií: Jak svobodná vůle většiny, tak zákulisní manipulace šedými eminencemi. Sebelepší systém nezaručí imunitu vůči křiváctví, hlouposti, svévoli, či - jedním slovem - vůči hříchu.

Ředitel Občanského institutu Roman Joch, jednou řekl cosi ve smyslu, že zásadní rozdíl mezi svobodným systémem a totalitou je v tom, že ve svobodném systému můžete svobodně kritizovat, že se vám něco nelíbí a snažit se odpůrce přesvědčit ke změně. A nikdo vás za tuto kritiku nezamorduje.

Jistě je dobré (a nemyslím to nijak ironicky), že jak demonstranti před Davisovou věznicí, tak Jimmy Carter, Michael Moore a statisíce dalších mohli svobodně vyjádřit svůj názor a nikdo je za to neperzekuoval. Troyi Davisovi to však život nezachránilo. Jochovu apologii Západu tedy sdílím, zároveň se ale ptám: s kým se vlastně poměřujeme? Neměli bychom mít na sebe mnohem vyšší nároky než jen dokazovat, že jsme lepší než totalitáři?

Svou při tedy vůbec nevznáším proti ústavnímu režimu USA, nýbrž proti konkrétním lidem, kteří Davisovu smrt zavinili. Vzpomínám si nyní, v jakémsi podivném kontrapunktu, na dávné předvolební heslo KSČM: "Chyba je v režimu." Jenže chyba není v režimu, ten totiž prokázal životaschopnost (pokud ne u nás, pak určitě v USA) v mnoha historických zkouškách a testech prostřednictvím nesčetného množství lidských příběhů.

Americká svoboda je pověstná, a nemá asi smysl připomínat její nejkřiklavější projevy: někdejší aktivity Ku-Klux-Klanu, popíračů holocaustu či obskurních sekt. Přesto si neodpustím poukázat i na jeden novější fenomén, dokazující, že podobné věci je nutno ve jménu svobody slova tolerovat i v současnosti. V poslední době se napříč Amerikou rozmáhají aktivity druhdy lokální bojůvky Westboro Baptist Church. Toto uskupení pravidelně demonstruje na pohřbech padlých amerických vojáků a dává pozůstalým ostentativně najevo, že smrt válečných hrdinů je zaslouženým Božím trestem. Za co? Za to, že Amerika netrestá homosexuály (zda vězením či smrtí se můžeme jen domýšlet). A tak předáci této skupiny posílají své děti mezi truchlící pozůstalé s hesly "Bůh nenávidí buzeranty." Žaloby nepomohly: svobodu slova je nutno ctít za každou cenu.

Jako by nebylo dost na tom, že jsou zneužívány děti k bezprecedentní homofobní propagandě. Že je pošlapávána jakákoliv etiketa či pieta. A že jsou podkopávány ideály baptismu, které jsou dodnes zdrojem sociálního a ekonomicky odpovědného myšlení pro velkou část Američanů.

Svoboda je prostě nade vše. A k čemu tato decentralizace odpovědnosti vede, jsme nyní viděli na případu Troye Davise.

Ne, nevinná smrt Troye Davise není výpovědí o krizi Západu či o úpadku Ameriky. Je výpovědí o chladnokrevnosti, mstě, neochotě se vcítit do příběhu druhého člověka a důvěřovat mu. A jestli i svobodný systém ukazuje tyto vlastnosti v plné nahotě, co teprve totalitní systémy? Tedy systémy, které i samotný režim znásilňují pro svévolné cíle hrstky privilegovaných.
 


Šťastná třináctka

26. března 2010 v 15:44 | Tomáš Bílek
Šťastná třináctka

Volební program (návrh integrujících programových prvků pro politickou stranu, příp.program mé nezávislé kandidatury)

  • Právo bezdomovců na sociální přístřeší (a perspektivně státem zaručené poradenské podpory), programový bod je důležitý z hlediska vizitky civilizovaného národa a ochrany elementární důstojnosti občanů)

  • Povinný detektor v MHD (samostatná karta nebo aplikace v mobilu, která by se bezkontaktně nabíjela při vstupu do MHD (vymýcení černých pasažérů a bezdomovců v MHD, tj.zrušení pozice revizora)

  • Zákaz zneužívání rabatů u prodejců (explicitní stropy rabatů, které by vymezovaly pojem "lichvy")

  • Úplný zákaz hracích automatů na území ČR

  • Úplný zákaz nebankovních úvěrů na území ČR

  • Zákaz veřejných urážek sociálních skupin i jednotlivců (explicitní trestní sazby formou pokut bez nutnosti podávání individuálních žalob, analogická přestupková opatření v rámci školních řádů - u nezletilých)

  • Rozsáhlá podpora částečných a alternativních pracovních úvazků (nejen pro rodiče, a nejen formou dorovnání s plnými úvazky nýbrž formou dalšího zvýhodnění nad rámec výhodnosti plných úvazků)

  • Zákonná definice tzv.vtíravé reklamy a její zákaz

  • Restriktivní rozpočtová a důchodová reforma

  • Zformování diplomatické koncepce boje proti genocidě homosexuálů a křesťanů v zemích třetího světa (hospodářské sankce, mírové sbory aj.)

  • Koncepce sociální ochrany pedofilů odsouzených pro závažné trestné činy

  • Decentralizace EU a posílení rozhodovacích pravomocí a nezávislosti členských států

  • Integrace Izraele do západních demokratických struktur a uzavření spojeneckých vojenských smluv s EU a NATO (včetně zahájení přístupových jednání o členství)

  • Povinné kursy první pomoci pro občany ČR (s přezkoušením jednou za 2 roky)

  • Zavedení daňové progrese u daní z nemovitosti (čím horší je funkčnost a čím je estetická
    stránka budov horší, tím vyšší sazba daně) a analogicky - různé formy osvobození u renovovaných a revitalizovaných budov

  • Zpřísnění protipotratových opatření


Tom Bílek,  přípravný výbor Hnutí lidové akce - Křesťanské radikální unie

Kam dál