Čínský útok na KLDR?

12. prosince 2013 v 23:59 | Tomáš Bílek
Když jsem sledoval během letošní okurkové sezóny zpackanou taktiku Obamovy administrativy, co se Sýrie týče, vytanula mi mimoděk na mysl zdánlivě nesouvisející spásonosná myšlenka: jak přesvědčit ČLR, aby se pochlapila, a provedla útok na KLDR právě ona?

Odložme proto na chvíli zdánlivě pragmatickou nesmyslnost této eventuality (alespoň pro prezidenta Si Ťin-pchinga), a považme, byť teoreticky, co by podobný scénář znamenal. Předně, na KLDR si Západ netroufá: z důvodů, o kterých se mnohokrát psalo, a které asi nemá smysl právě tady a teď opakovat. A tak nám nezbývá, než si u kávy dnes a denně číst o koncentračních táborech, o vraždách Kimových ex-milenek, o hladomorech, o únosech umělců a vědců ze zahraničí, a dalších obskurnostech, které si stěží dokážeme vůbec představit. My, kteří věříme ideálům nebeským, můžeme se alespoň modlit či postit. Ti odvážnější a povolanější z nás snílků křesťanských, podnikají podzemní misijní výpravy, nad jejichž dopady zůstává rozum stát. Jak v dobrém slova smyslu, jak ukazuje třeba tento příběh, tak ve zlém, jak se praví kupříkladu zde.

Leč, přenesme se z rovin zápasů jednotlivců k zápasům internacionálních bratrských pomocí. Hranice, kdy se vojenský útok stává svévolnou invazí, a kdy spravedlivou válkou, nemusí být vždy tak jasná, jako tomu bylo v šedesátém osmém v ČSSR. Pomlčme proto o oněch bloudech, kteří ještě dnes vyučují na ruských vojenských školách o této československo-sovětské anabázi jako o vzorové solidární akci. Mluvme spíše o oněch sólo akcích typu vietnamské invaze do Kambodži roku 1979. A snad (jemnocitný západní čtenář promine), alespoň o některých z moskevských operací vůči Dudajevovu Čečensku v letech devadesátých.

Jak se tedy věci mají? Položím otázku vpravdě banální: je legitimní, když vtrhne komando do banky, kde únosce drží civilisty jako rukojmí? Byť je riziko krveprolití velké, a byť je před volbami, a vládní strana se potřebuje blýsknout pompézní a spanilou akcičkou, skoro jako na konspirační objednávku? A ptejme se dále: Byl náš národ vděčen generalissimu Stalinovi, že k 8. květnu roku 1945 dokončil v Praze svou znamenitou imperialistickou misi? Pročež vytlačil z Linie velikého bratrství Američany, a pročež si zajistil příslušnou voličskou základnu pro nadcházejícího vítěze voleb? Byli roku 1979 přeživší genocidy vděční Vietnamské lidové armádě, která vzala Polpotův státní koncentrák útokem? Navzdory dojemné konsenzuální zuřivosti Thajců, Číňanů a Američanů?

Kéž by Rusko či Čína odhodily své sobecké, ustrašené a krátkozraké pseudozájmy, a vzaly Kimův režim útokem. Třeba i Američanům navzdory. Třeba i kvůli posílení svého, beztak umírněného a jen málo pragmatického mocenského postavení.

Nic proti slovutné Radě bezpečnosti, ale někdy je prostě potřeba jednat ad hoc. Ať již z ušlechtilých motivů neokonzervativních, či z čiré nutnosti. Udělejte to. Zničte ten režim. Nikdy jiný to za vás neudělá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama